Na úvodní stránku





Relaxace šokem

Redakční poštou

2012-08-15

Povídky - poezie

Přečteno: 1755

Komentářů: 0


Co se dá zažít v lese na houbách vypráví Heda Bartíková.


Moje sousedka Boženka šla do jizerských lesů a hvozdů na houby. Jak říká:"Houby moc nehledám, spíš chodím do lesa relaxovat." Když objevila v mechu skupinku hřibů, srdce se jí radostí rozbušilo, klekla na kolena a začala hříbky vyndávat ze země... Vtom uslyšela blízko sebe podivné zvuky. Aby zjistila, o co jde, zdvihla hlavu... a srdce se jí rozbušilo jako o závodech, tentokrát však ne z radosti, ale ze šoku. Nad ní se totiž tyčil černý kůň. Hlavou jí proběhl veliký otazník, „kde se, proboha, tady v lese vzal černý kůň!?"
 
Rychle si promnula oči v domnění,že se jí vše snad jen zdá, ale když oči opět otevřela, černý kůň nezmizel. Zíral na ni a občas zafrkal. Po chvílích katatonického strnutí se vzpamatovala, pomalu si přitáhla košík s hříbky blíž k sobě, sáhla do kapsy pro mobil a vymačkala číslo místní policejní stanice. „Jsem v lese pod Protrženou přehradou a zablokoval mě tady černý kůň. Nechce se ode mne hnout. Můžete pro něj přijet?"vykoktala ze sebe.
 
„Paní Boženo, to je vskutku zajímavé, že právě vy natrefíte v lese na černého koně.(smích) Bude to asi něco podobného, jako když jste nám nedávno volala, že u vaší chalupy vyje vzteklá liška. Jakmile jsme přijeli, ukázalo se, že je to hrubosrstý jezevčík pana polesného." Klap. Policista telefon rázně zavěsil.
 
Paní Božena si povzdechla, vybavila si heslo „kdo uteče, vyhraje", a dala se na útěk. Černý kůň se hnal za ní...Přeskakovala kameny i potok, kůň jí byl neustále v patách. Po necelé hodině se konečně dostala do osady Mariánská Hora, kde stála její chalupu. Vlítla do ní a prudce za sebou zabouchla domovní dveře. Černý kůň se kupodivu nezastavil, běžel dál po silnici k Albrechticím. Paní Božena volala svého muže Milana, aby se šel podívat na to děsivé zvíře, které ji málem připravilo o život. Ale její muž nereagoval, protože právě trůnil na záchodě. Teprve po pár minutách na naléhání své ženy vyšel na zápraží, aby se podíval po černém koni, ale nic neviděl. Kůň mezitím zmizel... „Kdoví, co jsi zase viděla!" kroutil hlavou nevěřícně Milan a mávl rukou do ztracena. Ostatně, komukoli Boženka o černém koni v lesním houští pověděla, nikdo jí nevěřil.
 
Já jsem jí však brzy musela dát za pravdu. Protože ten den v podvečer jsem šla zavřít dveře naší chalupy a v předsíni, světe div se, stál černý kůň. Díval se na mne trochu smutně, trochu vyplašeně. Zavolala jsem pana polesného, který okamžitě věděl, kolik uhodilo. „Určitě je to kůň souseda Pospíšila. Hledá ho už druhý den." Pan Pospíšil si zanedlouho pro svého koně Ferdu přišel a v klidu si jej odvedl domů. A my chalupáři od té doby už víme, že ať bude paní Boženka zažívat sebenesmyslnější příhody, uvěříme jí na sto procent. Kdo z nás se však bojí, nesmí do lesa.
 
Heda Bartíková

Sdílet na Facebooku

Diskuse k článku

Přidej svůj názor



Zpět


Provozuje a vytvořil Ing. Miloslav Fuček - MF SOFT
Všechna práva vyhrazena ©2008
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.

Dnes je neděle
23.01.2022